Ledvinovník západní je původní strom severovýchodní Brazílie, který v 16. století začali po světě šířit mořeplavci. Je to asi 12 metrů vysoký strom, kterému se daří na plantážích v suchých tropických oblastech. Druhým rokem se začínají objevovat květy a plody, které se ale nedají konzumovat. Teprve po čtvrtém roce začínají stromy vytvářet nepravé plody „kešu jablka“ s kešu ořechy, které se sklízí ručně a z jednoho stromu lze získat asi 50 kg ořechů za rok. Ročně se sklidí a spotřebuje přes 5 milionu tun této pochoutky. Asi čtvrtina je z Vietnamu.
Kešu ořechy jsou ve srovnání s jinými ořechy méně kalorické, a tak si je s chutí můžeme dopřávat, protože pravidelnou konzumací všech druhů ořechů (i v malém množství), se staráme o své zdraví a snižujeme riziko cévních chorob a infarktu. Kešu ořechy mají asi polovinu tuku ve formě mono-nenasycených tuků, které jsou hodně zastoupené ve středomořské kuchyni, proslulé pro ovlivnění dlouhověkosti. Obsahují také široký sortiment minerálních látek: vápník, hořčík, draslík, měď a železo a selen. Pro obsah železa se oříšky doporučují pro anemické děti.
Konzumací kešu oříšků a karotenoidů v nich obsažených posilujeme naše oči, sliznice a kůži, snižujeme hladinu škodlivého LDL cholesterolu, posilujeme nervovou soustavu a zbavujeme se depresí.
Kešu ořechy jsou běžně používané v asijské kuchyni, a to ve své nejzdravější podobě, bez soli a pražení. Jednoduchý recept pro inspiraci: Na čtyři porce použijte 4 ks kuřecích prsou, malou konzervu kukuřice, 50 g kešu, trochu olivového oleje, 1 ks červené papriky a pórku, hrnek vývaru, 2 lžíce sójové omáčky a stejně ananasové šťávy a solamylu. Z vývaru, solamylu, ananasové šťávy a sójovky uděláme omáčku. Kuřecí maso na kousky opečeme dozlatova na pánvi, mírně osolíme. Dáme bokem. Orestujeme zeleninu, přidáme k ní maso a omáčku a krátce povaříme a podáváme s rýží.
