Za nákupy za hranice

Paříž, Milán nebo třeba Londýn. Zatímco dříve vypadaly výlety za nákupy tak, že jsme ráno sedli na autobus a jeli do nejbližšího většího města, dnes děláme to samé, ale letadlem. Nízkonákladové aerolinky tlačí ceny letenek po Evropě směšně nízko, a my jsme si na to rychle zvykli. Pokud to vychytáme správně, dá se letenka Praha-Londýn pořídit levněji než lístek na vlak Brno-ta samá Praha.

A spolu s poznáním, že k nám západní výrobci často dovážejí produkci, kterou by se ve své domovině ani neodvážili nabídnout, není divu že se jednodenní nebo dvoudenní výlety stávají velkým hitem. Prostě ráno vezmeme poloprázdný batoh nebo tašku, často jen s pasem a peněženkou, a vyrazíme na nejbližší letiště. Za dobu kratší, než bychom strávili v autobuse nebo ve vlaku, už vysedáme v jiném státě, a jeden den nám často stačí na to, udělat si radost. Koruna je navíc v současné době silná, takže nás to ani nezruinuje, někdy dokonce ještě ušetříme.
 
V čem je tedy problém? Asi největší průšvih je environmentální aspekt celé věci. Létání má ze všech způsobů dopravy zdaleka největší dopad na životní prostředí. Jistě, je logické, že na dovolenou na Kanáry nebo do Ameriky nepoplujeme lodí, ale využívání letadel skoro jako autobusů je z pohledu ekologa skutečně zbytečný rozmar. Další potíží je, že přesouváme celý problém nekvalitního zboží. Namísto, abychom tlačili na to, aby k nám značky dovážely zboží v přijatelné kvalitě, my si za nimi rádi dojedeme, a ještě se posmíváme těm, co si to z nějakého důvodu nemohou dovolit.

Ti jsou pak odkázáni na nabídku zdejších obchodů, do kterých ale jejich majitelé nemají pražádnou motivaci naskladnit něco alespoň vzdáleně nositelného. Co tedy dělat? Co třeba, kdybychom místo cílených výletů za nákupy nakupovali jen tehdy, když v dané zemi pobýváme? Na dovolené a služební cesty jezdíme stejně, tak proč do nich nevměstnat i procházku po obchodech? Jistě, nebudeme si toho moci přivézt plný kufr, ale alespoň vybereme jenom to, co opravdu chceme, a ne všechno, na co nám ruka padne.