· Jedna věc pravda je. Ta nejuznávanější světová média jsou opravdu většinou anglicky. Britské BBC, americká CNN nebo třeba opět britský The Guardian skutečně patří ke vzorům, podle kterých se učí žurnalistika na celém světě. Má to několik důvodů. Tím prvním jsou, nepřekvapivě, peníze. Tyto stanice a deníky operují s rozpočtem, o kterém si i ty největší české vydavatelské domy mohou nechat tak možná zdát. Je to jak kdybyste porovnávali rozpočet FC Horní Kotěhůlky a Arsenalu. Díky tomu si mohou dovolit poslat své reportéry všude po světě a poskytnout jim vybavení a servis, potřebný pro tvorbu těch nejlepších reportáží. Pak je tu také onen začarovaný kruh: díky tomu, že jsou nejlepší, jsou na každé místo desítky až stovky zájemců, a oni si mohou vybrat toho nejlepšího. A ti nejlepší pak ještě vylepšují jejich reputaci. Díky obřím rozpočtům jsou také obvykle nezávislí na komkoli zvenku, něco, o čem v ČR můžeme zase jen snít.
· Platí ale univerzálně, že co je na webu cizí řečí, musí být realita? Samozřejmě, že ne. I v cizině znají bulvár a touha po senzaci jim není cizí. Zahraniční média mezi sebou bojují o sledovanost a návštěvníky stejně jako ta česká, a popravdě, často se přitom neštítí ani té nejšpinavější hry. Pro přetáhnutí čtenáře na svůj web se tak nezdráhají pravdu tu trochu ohnout, tu mírně přibarvit. Vždyť to přece dělají všichni, tak jaképak copak. Hlavně když jsou kliknutí, „líbí se mi“ a sdílení.
Proto byste měli být opatrní. Každou informaci, ať už je česky nebo třeba finsky, byste si měli pečlivě ověřit. Pokud něco sdílíte, měli byste si být naprosto jisti, že to máte z důvěryhodného zdroje. Pokud některý český deník sdílí informaci ze zahraničí, ověřte si původní zdroj, třeba za pomoci překladače. Pokud se totiž ukáže, že daná zpráva je kachna, budete za trubce hlavně vy.
